Z Českého florbalu

Petr, přezdívaný Hepi, se připojil k Českému florbalu již v roce 2002, tedy v patnácti letech. Oficiálním členem FBC Trutnov se pak stal roku 2005. Od té doby strávil celou svou kariéru v Trutnově, pouze v roce 2008 se přesunul na jednu sezónu na hostování do FbC Malé Svatoňovice. V kategorii mužů odehrál většinu své kariéry za B-tým, který také několik posledních sezón vedl jako kapitán. Několikrát ale také nastoupil za A-tým, díky čemuž nakoukl i do Divize, když se v Trutnově hrála naposledy. Dále také nastupoval za dnes již zaniklé veteránské mužstvo FBC Trutnov, kterému dokonce v sezónách 2018/19 a 2019/20 několikrát obsadil pozici gólmana.

Hepi je také již více než 15 let trenérem FBC Trutnov s licencí C. Za tak dlouhou kariéru mu prošlo pod rukama nespočet hráčů, včetně těch, kteří dnes tvoří základ mužského Áčka. Hepi jako trenér vyzkoušel v podstatě všechny kategorie, které trutnovský klub nabízí, od elévů až po veterány. Za tu dobu odtrénoval neuvěřitelných 560 zápasů. V dnešní době je hlavním trenérem starších žáků a zastává také funkci Předsedy klubu FBC Trutnov.

V poslední sezóně nastoupil Hepi jako hráč k 23 utkáním za trutnovské Béčko. Nasbíral 11 kanadských bodů, z toho 4 góly a 7 asistencí.

I když je Hepi papírově trenérem Stržů, v poslední sezóně odtrénoval celkem 58 utkání se čtyřmi trutnovskými týmy. Za svými Strži stál na lavičce celkem 18x, z čehož bylo 9 vítězství. Nejvíce zápasů má připsaných jako trenér Béčka, za které celou sezónu nastupoval zároveň jako hráč. Zde získal 12 vítězství z 23 utkání. Dále se pak 11x objevil na lavičce mladších žáků a 6x vedl elévy.

15 otázek pro Hepiho

1. Jak ses dostal k florbalu?

K florbalu jsem se dostal na základní škole, asi v 6. nebo 7. třídě. Tenkrát byl tento sport ve svých počátcích a hodně se blížil hokeji, který jsem hrál. V té době jsem florbal hrál jen na zmíněné základní škole. Potom jsem se někde dočetl nebo dozvěděl, že tento sport už se hraje zde v Trutnově i jako soutěž, a protože hokeji jsem se už nevěnoval z určitých důvodů tolik, tak jsem se přihlásil do zdejšího klubu a s hokejem jsem skončil úplně.

2. Jakému florbalovému týmu kromě Trutnova fandíš?

Nemám vysloveně tým, kterému bych fandil. Ani v zahraničních soutěžích, ani u nás v České republice.

Kdybych měl však jmenovat z nižších soutěží, tak v našem regionu by to byla asi nedaleká Rtyně v Podkrkonoší, kde hraje hodně mých známých a kamarádů.

3. Co se ti na Trutnovském florbalu líbí?

Na Trutnovském florbalu se mi asi nejvíce líbí to, že je to relativně malý klub, takový rodinný skoro. Když si vzpomenu na začátky, vznikl z party kamarádů, kteří chtěli dělat tento sport. Pomalu se pak rozrůstal do dalších kategorií. I dnes můžu říct, že to je tak nějak pořád stejné. O pár lidech, kteří se tomu chtějí věnovat.

4. Myslíš si, že by se mělo v Trutnovském klubu něco změnit? Případně co?

No, trochu mi vadí, že není tak dobrá propojenost mezi jednotlivými kategoriemi. V minulosti to bylo spíše tak, že každý si hrál, jak se říká, „na svém písečku“ a nefungovalo to. Vím, že nyní se to v klubu snaží vedení změnit. Uvidíme, jak se vše podaří.

5. Čeho bys chtěl ve své florbalové kariéře dosáhnout?

V mém věku už asi žádné cíle nemám. Jsem rád, že stále ještě můžu hrát, že se mi vyhýbají vážná zranění. Je to spíše vždy takové přání a cíl, na konci sezony vidět svůj tým co nejvýše v celkové tabulce soutěže.

6. Máš nějaké jiné zájmy kromě florbalu?

Ano. Jsou to hlavně hasiči, kde taktéž působím od dětství. Postupně jsem se i v tomto vzdělával, jsem rozhodčím mládeže prvního stupně, rozhodčím sportu dospělých, držitelem různých odborností, atd. Dále také práce s mládeží jak v „domácím“ sboru, tak na táboře, kam jsem jezdil od své první třídy, a kde působím teď jako vedoucí.

Jinak můžu říct, že mě baví sport tak všeobecně. Rád si rekreačně zahraju i jakýkoliv další sport, co se naskytne.

7. Jsi student, nebo pracuješ? Případně kde?

Pracuji ve firmě, zabývající se kovovýrobou v Červeném Kostelci.

8. Kdo je tvůj florbalový vzor?

Nemám svůj florbalový vzor.

9. Co posloucháš za hudbu? Máš oblíbenou písničku?

Vysloveně oblíbenou písničku asi nemám. Rád si poslechnu vše, co se mi líbí, jak starší české i zahraniční písně, tak dnešní tvorbu.

10. Kdybys měl možnost zahrát si za jakýkoliv klub, jaký by to byl?

Vezmu to ze dvou pohledů asi.

Když bych vzal „kvalitu“ soutěží, tak by to byl nějaký superligový klub. Pokud bych vzal klub z hlediska známostí a kamarádství, tak nejspíš už výše zmíněná Rtyně v Podkrkonoší.

11. Jak ses dostal k trénování?

Ke trénování jsem se dostal asi po roce hraní, kdy se klubu začali přihlašovat hráči mládežnických kategorií. Vždy mě bavila práce s mládeží, jak jsem zmiňoval už víše u jedné z předchozích otázek. Řekl bych, že jsme s nimi začínali v kategorii starších žáků, i když někteří byli ještě mladší. Společně s dalšími třemi lidmi jsme si jeli tenkrát udělat licenci C, kdy jsme byli na 2 celé víkendy v Praze, abychom ji získali.

12. S jakou kategorií se ti pracovalo nejlépe?

Za dobu, co trénuji, jsem měl možnost vyzkoušet si všechny kategorie. Můžu říci, že nejlépe se cítím a pracuji u kategorie starších žáků, maximálně dorostu.

13. Co si myslíš, že byl zatím tvůj největší florbalový úspěch, ať už jako hráč, nebo jako trenér?

Když se zamyslím zpátky, největší úspěch byl jako trenér, když jsme dvakrát hráli finále baráže o první dorosteneckou ligu. V prvním případě bohužel neúspěšně. To si pamatuji dodnes a myslím, že vzpomenou i někteří další. Byla to hořká porážka na nájezdy s Jaroměří. Ve druhém případě už to ale vyšlo a v Trutnově se hrála 1. liga dorostu.

14. Jaká pozice tě baví víc - hráč nebo trenér?

To je velice těžké posuzovat. Nedokážu přesně vyjádřit, která z těchto pozic je lepší, každá má své. Jako hráč se snažím vždy hrát co nejlépe umím a vytvářet tlak sám na sebe a odevzdávat maximum pro tým. Jako trenér zase chcete předat jen to nejlepší svým svěřencům a požadovat od nich co nejlepší výkony, aby byli ještě lepší a dokazovali to na hřišti.  

15. Co od svých hráčů vyžaduješ?

Od svých hráčů jsem vždy vyžadoval, abych viděl snahu a stoprocentní nasazení, jak na trénincích, tak na zápasech. Raději budu pracovat s hráčem, byť horším, který se snaží, než s hráčem, který je vynikající, ale fláká se. To samé platí i v zápasech. Když prohrajeme zápas, ale viděl jsem, že byl odmakaný, tak budu spokojený. Nejhorší, co pro mě vždy bylo, je a bude, je, když se hraje špatně, i když vím, že hráči umí a mají na to, aby hráli daleko lépe.

Na co se můžete těšit

Příští týden se podíváme na mladší, ale pro svůj tým velmi významnou osobnost - dorostence Jakuba Barvínka.